Oslava jara, Velikonoc a tak vseho😊

Zhruba tak před půlrokem jsem začala slavit každý den. Někdy odchodem některých lidí víc získáte, než ztratíte. To pak máte důvod ke každodenním oslavám, až do konce života:-D

Ale proč pořád čekat na nějaký důvod? Kdyby se člověk omezil jen na svátky, tak to máme 4xnarozeniny, 4xsvátek = 8 oslav, když k tomu připočteme ještě i psy, jsme na 10. Plus Vánoce, Velikonoce, Den dětí, Den matek, Den žen, Valentýn a Svátek práce. To už jsme na 17 oslavách. Určitě by se našly i další, ale přesto to nestačí. Rok má přeci 365 dní. Co ty zbývající?

Oslavy miluju odmalička. Nesnáším totiž nudu a oslava je pro mě příjemným vytržením z nudného stereotypu. Já osobně mám radost za každý další tip na jakoukoliv oslavu a nechápu rozhořčení většiny lidí nad tím, že to vymýšlejí obchodníci pro podporu konzumu. A i kdyby, tak ať. Každý si přeci může vybrat, jak ten svátek oslaví. Někdy si stačí třeba jen přiťuknout. Život je prostě krásný, poučuju denodenně svá mláďata. Na zdraví!

"To se mi snad zdá, všude si přiťukávají alkoholem, jen u nás se přiťukává vodou," sarkasticky komentuje má starší dcera fakt, že jsem opět zapomněla koupit šťávu. No a co? Důležitější je, že jsem nezapomněla koupit toaletní papír. A vyzvednout mladší dceru ze školky, čehož se děsím podstatně víc, než nekoupené šťávy a toaletního papíru dohromady.

Jasže každý den netančíte mezi kapkami deště, ale je potřeba ten déšť večer patřičně oslavit. Dává přeci vláhu naší zemi, stromy a květiny se radují. A my s nimi. U stolu plného laskomin. Představuji si, jak by asi slavili takoví afričané, kdyby jsme je přizvali ke stolu. Připíjím na HOJNOST na našem stole.

Občas se člověk nachází ve složitějším období, a musí se pořádně zamyslet nad důvodem k oslavě, ale přesto to stojí za to, ho vymyslet. To my jsme tvůrci svého vlastního života. Kdybychom to nechali na samotném životě, taky bychom se mohli pořádně načekat. A já čekat rozhodně nechci.

Následuje druhý bod naší rodinné večeře. A to, ZA CO SE DNES POCHVÁLÍŠ? CO SE TI DNES POVEDLO?

Pozvedáme číše, které jsme kdysi vytahovaly jen o svátcích a dnes je máme na stole každý den. Dcery hýří sebevědomím. Neuvěřitelný posun za půl roku. Jen já váhám déle než obvykle.

"Tak za co se dnes, mami, pochválíš?" nedočkavě se ptá má mladší dcera. Hlavou mi proběhne scénář dnešního dne. Stejný jako včera, předevčírem, před týdnem. Za úspěšné pracovní schůzky jsem se chválila včera. Za nakrmení a vyvenčení naší dravé zvěře předevčírem,za své svaly na rukou, díky kterým jsem přitáhla nákup na víkend děkuji každý pátek, a prodloužení délky paží o další centimetry jsem oslavila už nespočetkrát. Brzy nadejde ten čas, kdy budu slavit délku rukou jako mají naši primáti, ale dnes ještě ne. Tuhle oslavu mám v tajné záloze.

Tak co se mi, hergot, dnes povedlo? Snažím se přimět své unavené mozkové závity. Přežít dnešní den! Zaskřípe v nich. Bingo! A to je sakra velký důvod k oslavě:-D Někdy totiž jen přežít a nepostrácet u toho své sny je tím největším důvodem k oslavě. Vítězoslavně pohlédnu na své dcery.

"CHVÁLÍM SE ZA TO, ŽE JSEM."  Má mláďata svorně vyprsknou smíchy. A já nepochybuji o tom, že jsem jim právě do srdce zapsala ten správný emoční vzorec.

A za co se dnes pochválíte Vy?