Michal

... a protože děti umí krásně snít:-)

Vydal v dospělosti knihu. Zkusmo obešel pár nakladatelství a ono to vyšlo. Michal byl nadšený. Brzy ale začal o svém talentu pochybovat. "Byla to obrovská náhoda a štěstí," shazoval se skromností svůj talent. Kdokoliv někdo mluvil nadšeně o jeho knize, nevěřil vlastním uším. Do roka bylo po slávě. A i po inspiraci. Michal svůj trumf nedokázal využít.

"Raději moc nevyčnívej," dostal kdysi radu do života od svého otce. Za to svou sebevědomou matku slýchával téměř denně "To snad nemyslíš vážně!" reagovala na jeho názory a myšlenky každou chvíli. "To se mi snad zdá!" byla její oblíbená věta s nádechem ironie. Ano, dnes se i Michalovi jeho úspěch už jen zdál.

Michal tiše zapadl do stádního, šedého průměru. Do toho, kterým vždy pohrdal. Oženil se. Jeho žena se po pár letech stala přesnou kopií jeho matky. Sebevědomá a ambiciózní žena, která jeho schopnostem ani za mák nevěřila. A proč by měla, když on nevěřil sám sobě?

Pět let strávil Michal v nakladatelství a přihlížel, kterak druzí vydávají své knihy. Dnes už pomalu nabývá sebevědomí.

Není škoda nechat si ujít půl života a trápit se svými vlastními myšlenkovými vzorci?