Dagmar

Dášin vztah s otcem byl komplikovaný. Tedy snad jen na výjimku, kdy byla malá, něco kolem deseti let, a oni chtěli spolu utéct do hor.

Pak začala Dagmar využívat svou pozici dítěte z rozvedené rodiny. Kapesné od matky, kapesné od otce, výhody od matky a výhody od otce. Pohrdání otcem kvůli jeho alkoholismu. Revolta, vzdor a truc puberťáka co si nevěděl rady sám se sebou. Dvě horké hlavy a dvě výbušné povahy. Táta proti ní nemohl nic, tak jí alespoň zavrhl. Dáša si nikdy nepřipustila, jak moc jí to tenkrát ublížilo a jak moc jí chyběla otcovská náruč.

Ovšem hluboce zapsaná emoční rovnice " Musím být hodná, aby mě měli druzí rádi" ji v životě ubližovala téměř neustále.  Lásku mužů si musela zasloužit.  Každou chvíli se o ní bála. A každou chvíli o ní přicházela.

Hledala si muže s velkou hrudí, na kterou se mohla schoulit, a velkýma rukama, které ji mohly pořádně obejmout. V takovém objetí se stávala opět holčičkou se zoufalou větou na rtech "Máš mě rád?"

Bohužel ani emoční rovnice "Můj otec je slaboch" jí moc štěstí nepřinesla. Do cesty jí přiváděla samé budižkničemy.  Ano, typy mužů, kterými může pohrdat. Tak jako kdysi svým otcem. Není divu, že její vztahy byly vždy komplikované. Tak jako kdysi její vztah s otcem.

Dagmar je marketingová specialistka, úspěšná a krásná žena. Není škoda, že je opět sama?