Zadupali jeho sny?

Zničili jeho nadšení a úžas?

A víte, že vaše děti vás milují, právě když si hrajete? Vymýšlíte? Sníte? A blbnete?...

Hraní není ztráta času.

Sny jsou důležité.

A snění nepatří jen k noci a bezvědomí.

Neokrádejme se o krásné okamžiky štěstí.

Hrát si znamená intenzivní prožívání přítomného okamžiku. Beze strachu, že něco pokazíme. Je to přeci jen hra...

Sny vás nabijí energií a vzrušením z věcí příštích...

A při snění nelenošíte, nehřešíte ani neprojevujete nevděk, ale tvoříte, přitahujete, materializujete a zhmotňujete.

Tak kam se poděly naše sny? Nějak jsme je po té naší cestě poztráceli. Není čas. Síla. Energie. 

A víte, že právě vaše sny vás dobijí energií? Silou? Že vám váš čas vrátí? Čas určený jen vám.

Nenechme se o ně připravit.

Jsme tak zoufale důležití, pořád se za něčím honíme a něčeho se bojíme. A přesto nám to nejdůležitější uniká mezi prsty. Vlastní život.

Vezměme si příklad z našich dětí.

Děti jsou nadšeni ze svého života. Nebojí se. Věří nám.

Proč si tedy nevěříme my sami?

Děti si hrají, zkoušejí a vymýšlejí.

Když spadnou, otřepou se a jdou dál. To jen my si foukáme bolístky čím dál tím déle. Bojíme se udělat krok jiným směrem, pustit se na neprobádané území. Nebuďme tak důležití, život je přeci jen hra...

Děti si užívají přítomného okamžiku a čas neřeší. To jen my přehnaně řešíme budoucnost.

Ještě pořád si myslíte, že dospělí učí své děti? Ne, to děti učí nás.

Ukazují nám, jak se má žít. Jak se radovat. Jak milovat. S úžasem pozorují maličkosti, které mi už jen míjíme.

Jsou to čisté duše plné lásky, víry a radosti ze života. To až mi je zkazíme. Svými předsudky, strachy, úzkostlivou láskou, neblahými zkušenostmi. Špatnými emočními vzorci.

Kdysi jsme i my byli šťastní, bezstarostní a užívali si života. Kam se to všechno podělo?

Slýchávali jste doma, nebo jinak vnímali, sdělení typu

Život je tak těžký.....

Nemám čas....

Bez práce nejsou koláče....

Vymýšlíš jenom blbosti!...

Toto všechno jsou emoční rovnice. Myšlenkové vzorce, předávané z generace na generaci. Vaši rodiče to předali vám. Vaši prarodiče zase jim. Začarovaný kruh. Jak dlouho se v něm budete točit? Není načase z něj vyskočit?

Chceme přeci pro své děti to nejlepší.

Co jim chcete předat vy? Radost ze života a odvahu jít za svými sny nebo život plný stresu, dřiny a odříkání?

Chceme přeci, aby byli naše děti šťastné. Pak ale musíme být šťastní i my. Děti se totiž učí příkladem.

A štěstí to jsou vaše splněné sny...

Pojďme společně znovu zažehnout tu jiskru nadšení a rozfoukat ji do plamene.

Pojďme žít život plný vášně, radosti a vzrušení. 

Pojďme za svými sny.